"Olej na dřevěné desce, 103 x 139,5 cm, rámováno, datace - 1886, signováno vpravo dole VBrožík, zezadu opatřeno výstavními štítky a pečetí Galerie Sedelmayer Paris.
K obrazu existuje kresebná studie v NG v Praze, inv. č. K 13910.
Vystaveno:
3. výstava Galerie Ruch 1887.
Publikováno:
Pařížský salon 1886, č. 372;
Karel B. Mádl, Václav Brožík, sešit III, Praha 1886, obr. v příloze (Vesničtí politikáři);
Zlatá Praha IV, 1887, č. 8, str. 126, obr. str. 116 – 117;
Ruch IX, 1887, č. 1, obr. str. 9;
Karel B. Mádl – V. Oliva, Album Václava Brožíka, Praha 1903, str. VII, obr. v příloze;
Karel B. Mádl, Výbor z kritických projevů a drobnývh spisů, Praha 1959, str. 250;
Jaroslav Trnka, Václav Brožík 1851 – 1901, Praha 1951, kat. č. 81 (Politika na vsi);
Naděžda Blažíčková - Horová, Václav Brožík, Národní galerie v Praze, 2003, č. kat. 141, str. 250.
Hommage á sa Vie et á son Oeuvre, Editions de la revue Rencontres, Paris 1951, č. kat. 81.
Komentář k dílu, Zlatá Praha IV., 1887, str. 126:
Spatřujeme před sebou hostinskou světnici na českém venkově. Za panský stůl zasedlo několik bodrých občanů k přátelskému rozhovoru. Jeho předmětem patrně jest některá «palčivá» otázka politická. Nasvědčujeť tomu netoliko otevřený list v ruce řečníkově, nýbrž i vřelý podíl, jejž sousedé berou na jeho výkladu. Věc jest důležita; neboť i pan mistr, jenž dosud klidně seděl u vedlejšího stolu, přisedává, aby neušlo mu jediné slovo. Jen dvě osoby v pozadí jizby nezajímá ani Turek ani Angličan. Jí stačí on a jemu – ona. A jestliže jen oni sami dva spolu se dohodnou, nechť si na Balkáně vládne ten či onen a v Kamerunu třeba ďábel sám... Veškeré vylíčené osoby jsou trefné typy, čerpané z naší české domoviny. A přece jest původcem našeho obrázku umělec, jenž již drahně let mešká mimo Čechy, - jest slovutný náš krajan Vácslav Brožík. Neznali jsme ho dosud co tvůrce obrazu «moderního» genru, a těší nás, že můžeme se čtenářstvem svým sděliti jeho první práci dotčeného druhu. Výtečný mistr, jehož uměleckým výtvorům uvykli jsme obdivovati se zejména pro velkolepou jejich koncepci a mistrovské provedení části kostumové, jeví se nám tu co stejně šťastný tlumočník výjevů ze života prostého lidu. Obdiv náš pro fenomenální talent Brožíkův tím jenom vzrůstá. Neníť snadno i nevšedně nadanému umělci vysunovati se tak radikálně z obvyklé dráhy, jako dovedl učiniti původce dnešních našich «Politikářů» v porovnání s historickým arcidílem «Janem Husem». Že to dokázal a že to dokázal s takovým zdarem právě «genrem», k němuž umělci poskytla látku vzpomínka na milý český jeho domov, slouží mu k dvojnásobné radosti a cti. Mohl by i v tomto ohledu mnohému z našich umělců sloužiti za vzor následování hodný.
Komentář PhDr. Naděždy Blažíčkové – Horové:
V neděli ve venkovském hostinci usedlo za stůl několik bodrých venkovanů ve svátečních oblecích, aby se po návratu z kostela věnovali některé „palčivé otázce politické“, jak svědčí noviny v ruce jednoho. Jen dva zamilované v pozadí politika nazajímá. Výtečně podaný moderní a současný žánr ze života prostého venkovského lidu, mistrovské provedení oblečení, i když se nejedná o historický kostým.
Nejvýznamnější český umělec své doby, představitel české historické malby a portrétista, studoval u A. Lhoty a E. Lauffra na pražské AVU, později ještě na akademiích v Drážďanech, Mnichově. V r. 1876 podnikl studijní cestu do Holandska, kde studoval staré mistry vlámského umění. Studoval také na akademii v Paříži, kde se rozhodl usadil. V r. 1878 totiž získal na pařížském Salónu první zlatou medaili a vzápětí se tam oženil. Za svou choť pojal dceru velmi významného pařížského obchodníka s obrazy. R. 1896 byl jako jediný český umělec zvolen členem Francouzské akademie mezi ""čtyřicet nesmrtelných"", ve stejnou dobu byl císařem Františkem Josefem I. povýšen do šlechtického stavu a stal se také členem České Akademie věd a umění. Brožík patřil k oficiálním malířům Rakouska - Uherska a byl nejznámějším českým umělcem poslední čtvrtiny 19. století. Byl také povolán jako profesor na pražskou AVU, takže svůj čas se snažil střídavě spravedlivě dělit mezi kariéru v Praze a životní dráhu v Paříži. Největší úspěchy zaznamenal se svými kolosálními historickými obrazy pro široké publikum, jež putovaly po prestižních výstavách Evropy a byly vystavovány také samostatně. Kromě historické malby vyznačující se precizní příběhovostí Brožík vynikal v žánrech portrétu a historického portrétu. Upřednostňoval skutečnou podobu portrétovaného, nad psychologický rámec portrétované osoby. Rámec umělcovy činnosti tvořilo také oživení role dějinné malby v kultuře národa, usilujícího o politické uplatnění. Jeden z jeho nejslavnějších obrazů „Obraz Jana Husa před koncilem kostnickým“ si od malíře objednala Praha a na obraz byla vyhlášena celonárodní sbírka. Brožík se v obrazu projevil jako mistr barvy, kompozice a smyslu pro historický detail. Obraz Jana Husa byl umístěn ještě za Brožíkova života na čestné místo v pražské Staroměstské radnici, kde visí dodnes. Aktualizace i politické implikace v Brožíkových obrazech zůstávaly ovšem loajální vůči habsburské dynastii. V žánrové malbě se Brožík specializoval na interiérové výjevy z měšťanské společnosti, kde se mu dařilo mistrovsky sladit formu s obsahem. Jinou jeho úspěšnou specializaci představoval vesnický žánr v tradici J. Bretona. Malířovy svěží skici z plenéru, stejně jako některé portréty svědčí o jeho smyslu pro moderní realismus, ačkoli modernisté ho zároveň považovali za symbol úpadku akademismu a přeneseně celého mocnářství, což je ale naprosto logické a s historickým nadhledem také pochopitelné. Návštěvníci galerií a příznivci jeho mimořádného díla však nikdy nesdíleli stejný vkus jako modernisté a jeho dílo bylo vždy většinou bezvýhradně přijímano. Navíc dnes můžeme říci, že to není jen dílo depozitářské, protože nedávná výstava v roce 2003 svou návštěvností jasně dokázala, že Brožíkův vkus a malířský styl jednoznačně odolalo největšímu kritikovi výtvarného umění – toku času. Brožíkovo velkolepé malířské dílo se těší značnému sběratelskému zájmu.
Autor viz T 1/103, TD 35,222, TB 5/90, B 2/343, NEČVU 1/91."